Pes je super parťák

a motivace k tomu vůbec vyběhnout

Jméno a příjmení?

Martin Hanslík

Klub?

Canicross Hradec Králové

Disciplíny?

dogmaraton, výjimečně v rámci utahání psa koloběžka

Kde trénuješ?

Převážně v Hradeckých lesích, kde si to „ambasadořím“ za Rozběháme Česko a občas se nám povede vyrazit do Orlických hor.

Něco o tvém psovi?

Tessi z Býchorska, pětiletá německá ohařka, která asi nikdy nedospěje - dost často se u ní projevují její „německé geny“,  ale většinou mě příjemně překvapí, jak umí máknout.

Čím krmíš svého psa?

Snažíme se o kombinaci BARFu a za studena lisovaných granulí.

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

Tak zhruba do 35 let jsem běh bytostně nesnášel. Vzhledem ke stoupajícímu věku a kilům jsem ho vzal na milost, až se z něj stala taková menší závislost.

Jelikož mě nebavilo běhat po silnici, tak jsem se časem ocitl na startu seriálu Horská výzva, kde mě na první pohled zaujali běžci se psy, kteří vždy vybíhali před námi v první lajně.

A po tom, co nám odešla naše labradorka, tak volba na dalšího psa byla jasná... „něco co běhá trošku rychleji“.

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

Každý dokončený závod, kdy si nic neuděláme, je výhra. 

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Protože pes je super parťák a motivace k tomu vůbec vyběhnout, a při závodě máme plno času probrat plno důležitých témat (i když, někdy si říkám že je lepší, že nemluví!!).

A pak ta parta kolem celého toho cirkusu.

Co se ti na něm líbí či nelíbí?

Možná trošku píchnu do vosího hnízda, ale utekl jsem od běžných canicrossových disciplín k dlouhým běhům, protože mi připadá, že lidi, co běhají dogmaratony, dogtreky apod. tak nějak moc neřeší výsledky - úspěch si přejí a neřeší kraviny (výjimka se ale určitě najde).

Ale třeba to je jen tím, že mají na těch dlouhých štrekách dost práce sami se sebou. 

Největší sportovní zážitek?

Bez psa asi všechny absolvované závody Horské výzvy, které měly vždycky, hlavně na startu, neskutečnou atmosféru... a se psem Dog Epic Race.

Bohužel, ani jedna akce už se nepořádá.

Tvůj nejtěžší závod?

Stopou strejdy Šeráka v loňském roce. Po pátečních bouřkách byla trať hlavně v oblasti Rychlebek docela „výživná“ a protáhla se na krásných sedm hodin.

Tvé cíle na nadcházející sezónu?

Asi to bude znít jako klišé, ale ať nám všech šest noh vydrží v pořádku a můžeme si užívat to co nás baví.

Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Oba se těšíme na manželku, která na nás v cíli čeká v jedné ruce s kofolou pro mě a v druhé s tvarůžky pro Tessi. 

Další doplňování energie pak samozřejmě následuje, což je vlastně taky jedna z odpovědí proč se věnuji tomuto sportu. 

29. dubna 2025