Tento sport mi dává

absolutní svobodu myšlení

Jméno a příjmení?  Zdeněk Mráz

Věk?  35 (1989)

Znamení?  Váhy

Disciplíny, kategorie (třídy závodů)?

CCM-RNB nebo CC1-2

Počet a plemeno psů?

Máme doma „zatím“ 3 sibiřské husky. Kapacita bytu je tak maximálně na čtyři.

Jména a věk psů?

Líza, Okie, Rosalind. A ptát se na věk žen není gentlemanské.

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

Úplně na začátku jsem začal běhat bez psa se svojí partnerkou a její roční Lízinkou. Někdy mi dávaly na frak ony a jindy zase já jim. Holky se učily spolu a já abych se doma nenudil, tak jsem právě začal s nimi blbnout po lesích. V té době jsme byli oba úplní amatéři, kteří vlastně moc nevědí, do čeho se to pouští a co je bude tak moc bavit a v čem se postupem času najdou. Po roce běhání bez druhého psa jsme si domů pořídili dalšího člena, a to malou Okie. Můj život nabral ještě lepší nádech, když Okie byl konečně rok a já se s ní mohl konečně začít učit běhat. Měl jsem na to cca 2 měsíce. Náš první závod byl ve Starém Plzenci (Plzeňský kraj) kolem zříceniny hradu Radyně, kterého jsme se odhodlaně zúčastnili. Ani jeden jsme nevěděli, co od druhého čekat, a tak jsme spolu začali běhat.

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení a nejlepší osobní úspěchy?

Můj největší úspěch byl asi zatím na ME FISTC 2024 v maďarském městě Kaszó, kde jsme si s Lízou a Okie vyběhli krásné 1. místo v kategorii CC2 a stali se mistry Evropy se dvěma psy. Další závod, na který jsem hrdý, je v rakouském městě Reingers, které je kousek za hranicemi s Českou republikou. Tam jsem doběhl před třemi lety s SH za dvěma ESP na třetím místě. Rok poté na druhém místě (za border kolií). A letošní rok jsem doběhl konečně na 1. místě. Rádi tam jezdíme a budeme jezdit dál (už jen kvůli atmosféře, která u nás v ČR není nikde).

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Dává mi možnost na zamyšlení se nad různými otázkami, které v průběhu týdne nasbírám (ať je to v práci nebo v soukromém životě) a někdy najdu i odpovědi na ně. I když se může někomu zdát, že 5-6 km je krátká vzdálenost na to, aby si člověk něco rozmyslel. Tak mi to tak nepřijde. Kolikrát se přistihnu, jak se koukám po okolí a rozjímám nad přírodou i terénem, kterým běžíme a myslím na to co budu zítra nebo další týden dělat. Tento sport mi dává absolutní svobodu myšlení a skvělý pocit, že se sebou dělám něco ku prospěchu svého zdraví (mám totiž astma a díky běhání se můj stav strašně moc zlepšil). Nic nebere, naopak spíš nabízí a dává.

Pár slov na závěr?

Jsem strašně rád, že jsem se mohl zapojit do tohoto sportu. A doufám, že se ho nikdy nevzdám. Má už kus mého srdce tak jako ho mají moji milovaní i naši psi (feny).

6. ledna 2025