Aleš Flídr
„Jak nejlépe vyvenčit psa a současně se věnovat kondičnímu běhu? Jako nejjednodušší způsob mně připadal canicross. Tuto aktivitu jsem mohl prakticky využívat i při své službě na státní hranici. Samozřejmě, že nejdříve běhával pes na volno, až pak jsem někde vyčetl, že může být i na lajně. Časem k tomu přibyl i bikejöring, kde se spíše jednalo o „dopravní prostředek“ na cestě do zaměstnání. Až kontakt s Jirkou Krejčím mě přivedl na závodní tratě, kde jsem byl spíše do počtu, jinak řečeno, potřebovali někoho na poslední místo.
Dalším důvodem, proč se věnovat canicrossu, bylo to, že jsem tím nejen udržoval dobrou fyzickou kondici svému psovi, ale také sobě. Po služebním německém ovčákovi přišel na řadu dobrman, který měl daleko lepší předpoklady pro běh. Při startech dosahoval rychlosti 45 km/h a jeho cestovní rychlost se pohybovala kolem 30 km/h, což pro mne bylo vražedné tempo. S přibývajícími léty jsem se střídavě věnoval běhu a kolu. V dnešní době jezdím jen na kole, a na běh se hlásím jen v případě náhlého pomatení rozumu.
Ke canicrossu, jako sportovní disciplíně, jsem se dostal přes triatlon… nejdříve přes ten klasický a pak i přes triatlon se psem, který jsem si vyzkoušel v Sadské a Trutnově. A ono to šlo… Několik let běhával dobrman i dva závody po sobě, neboť jednou závodil se mnou a podruhé s mým juniorským kamarádem. V několika případech skončil i na prvním místě. A to už jsme nebyli jenom do počtu…
V současné době je mým hlavním sportovním odvětvím bikejöring, i když se věnuji také skijöringu. Pokud vezmu počátky svých běžeckých snah jako začátek mé canicrossové aktivity, tak je to již patnáct let, co běhám bez psa či s pejskem. Canicrossu se hodlám věnovat po dobu, kdy budu mít psa a nohy schopné běhat.“
(2010)
Kdo je kdo v musherském sportu
Mrzí mne, že se nekonají osvědčené závody...
... někdo musí dělat dav u bedny
Proč jste se rozhodli právě pro canicross?
|
|
|
|
