Hana Rosenbergová
Jak jsi se k práci se psy dostala?
Psy jsem milovala od dětství a vždycky jsem s nimi chtěla něco dělat. Shodou mnoha náhod jsem svoje první štěňátko dostala až v roce 2016 a byl to právě Karlík. Plemeno jsem vybírala hlavně na turistiku, časem se ale ukázalo, že nejvíc na světě miluje běhání. Takže jsem jako naprostý sportovní amatér začala běhat kvůli němu a chytlo mě to tak, že jsem u toho zůstala doteď.
Kdy jsi začala s mushingem a proč? Co tě motivovalo pokračovat?
Jak jsem už naznačila, motivoval mě právě Karlík a jeho láska k běhu. Začali jsem v roce 2017 rekreačně, o rok později jsme jeli na první závody. Dlouhé roky jsme běhali zejména dogtrekkingové závody. Baví mě radost psa ze společného sportu, hledání cest jak nejlíp sestavit trénink a zkrátka vše kolem.
Kterým musherským disciplínám se věnuješ a kterým by ses věnovat chtěla a proč?
Momentálně zejména canicross a doplňkově koloběžka s jedním psem, zkoušeli jsme i SC2. S tím si vystačím.
Jaké jsou tvé největší úspěchy v mushingu?
Pokud budu brát čistě mushing, tak asi loňské 3. místo na MČR v canicrossu, které Karlík vyběhal už jako veterán v 8 letech. V rámci dogtrekkingu pak 2. místo ve velmi těžkém závodě Beskydský Dogmaraton v roce 2021.
Co bys poradila případným zájemcům o mushing?
Nestavět sebe před psa. Vždycky musí být na prvním místě pes, jeho komfort při sportu a radost z něj. Vlastní ambice by měly být až daleko vzadu.
(březen 2025)
Když si přivezete domů tu malou černobílou kuličku, co žere kamení, plasty, dřevo, rostliny, dřeviny… ehm. Asi vás hned nenapadne, že je to ten velký pracovní pes, co dokázal překonat Ural. A ona kulička roste... a roste... a běhá... a běhá... a má sílu, a ještě větší sílu… Až to jednoho dne nevydržíte, zavelíte, že to není žádná kulička, ale pořádné psisko a je na čase dostát pověsti svých předků a využít sílu a běh v zápřahu. Kola, koloběžky či káry nemaje, nezbývá vám nic jiného, než psa zapřáhnout k sobě samému! Posléze se to ukazuje jako výborný nápad…
Nastal ten den, přichystaná výbava jde do akce. Pes, oděný do tažného postroje, ještě netuší, co se vlastně bude dít. Vy si to představujete. Věřte, že nereálně. Stojíte na "startovní čáře" a odhodláváte se dát povel vpřed. Ve skutečnosti je úplně jedno, jestli řeknete "go" nebo "banán", pes na jakékoliv slovo vyrazí vpřed (holt geny). Během následujících 15 vteřin urazíte 300 metrů, stihnete vyjmenovat nejen všechny svaté, ale také veškeré řecké božstvo, vyplivnout a také posbírat si plíce. Uvažujete, zda tenisky po vás nezůstaly stále stát na startovní čáře, a taky zda vůbec ještě máte nějaké nohy. Nepsali v moudrých knihách, že pes se má zápřahu učit, roztahávat pomocí řetězů, vysvětlovat mu, že má běžet před vámi a celý tento proces nějakou dobu trvá? Omyl! Geny tažného psa se evidentně probouzejí při nasazení postroje a vyslovení libovolného slova. Pes v první vteřině ví, co dělat. Vy další 3 kilometry netušíte čí jste, jak to že ještě neryjete nosem zemi a čí byl tohle vlastně nápad?! Stačilo, libovolně zvoleným slovem se snažíte psa zastavit. Většina z nás začíná u slova "stůj", které následně rozvíjí až do květnatých souvětí, dokud pes nezastaví. Podařilo se, plní adrenalinu nechápete, jak jste mohli přežít. Pohled na psa se slinami až na zádech, a tím nejšťastnějším výrazem jaký může horáček mít, do vás pumpuje nadšení. Plánujete další sestavení tréninkového plánu, tohle se musí zažít znovu!
O dva dny později stojíte na "startovní čáře", v hlavě plán, co tentokrát uděláte jinak a lépe. Po vyslovení libovolného slova se pes rozbíhá a vaše plány zůstávají nehnutě stát na oné čáře...
Rozhovor s: Hankou Rosenbergovou
Karlík Hvězda Vysočiny & Isha The Spirit of Sacha5
|
|
|
|
