Karolina Ventluková
Jmenuji se Karolina Ventluková
Narozená na úplném konci sedmdesátek v Praze, vyrůstala jsem na vsi za Prahou, kde jsme měli koně, poníka, kozy, československého vlčáka Filipa kříženého vlkem a později přibyl i můj první pes - Kukulín (Andy Foxy Fox) plemene border collie.
Ačkoliv předky mám na Sibiři (konkrétně z Chukotky), u nás doma se mushing nepěstoval. Oba rodiče umělci, takže pro mne bylo spíš naprosto běžné, že se u nás objevovaly návštěvy z filmových, uměleckých a hudebních sfér. A do toho všeho jsem já jezdila na huculovi Borisovi a zapřahala poníka Kikinu do vozíku. Moji sibiřští předkové se ve mne čas od času probouzeli, a tak jsem třeba jednou vyrobila z dětských kšír na bráchu postroj na psa a oblékla naše ČSV Filipa. Dopadlo to tak, že pes za ohromného křiku skočil i s boby přes plot. Pes na jedné straně plotu, boby na druhé, už vybíhal táta s výrazem vikingského válečníka a já se musela rozhodnout, zda vyprostit psa nebo rovnou utéct.
Čas plynul, vystudovala jsem zemědělku, vdala se a pořídila si pár dětí (dva kluky - jeden vyvdaný a druhý adoptovaný), rozvedla se, pořídila si koně a odjela do ukrajinských polonin na dovolenou na koních. Tam mi došlo, že já nemůžu bydlet v Praze, že patřím na venkov a mezi zvířata.
Seznámila jsem se s Honzou a můj život byl zase v pořádku. Sice v parádním blázinci, ale přesně tam, kde se cítím dobře.
Máme spolu dohromady už 11 psů sibiřských husky, Honza je musher, který to bere opravdu zodpovědně a vážně, takže mám prima učitele. Dva roky jsem jen vše pozorovala, pomáhala a učila se teorii, bavilo mne dělat handlera a být „u toho”.
Jenomže pak jsem si zkusila první závod s koloběžkou a jedním psem. Pak druhý závod a další a pak i se dvěma psy. Už bylo jasné, že nechci být jen handler, ale že chci i občas něco zajet sama za sebe.
Na jaře 2022 jsme založili svůj sportovní klub Mushers club Rekikoirat a já se stala jeho předsedou. Z původně malého klubu, je nás už opravdu slušná parta troufám si říct podobně smýšlejících lidí s opravdovým zájmem o mushing, ať už ve spřežení nebo individuálních disciplínách. Mám z toho dobrý pocit a dělá mi upřímnou radost, když vidím, jak si členové vzájemně radí, pomáhají a povzbuzují. Snad nám to tak vydrží.
Do toho jsme začali společně s Honzou a jeho synem Šimonem jezdit v zimě do Finska a poslední pobyt u Mikiho, kde jsem si sama řídila šestku závodních alaskánů přes zamrzlé jezero a měla jsem tu mimořádnou příležitost jet s Mikim i noční trénink na 65 km. Moje sibiřská prababička se ve mne probudila v plné síle. Jsem doma. Na sněhu, na saních, mezi chlupatými vyjícími kamarády a s tím mým musherem s horkou hlavou a srdcem vikinga.
Od kdy závodím: od roku 2022
Největší úspěchy: 4. místo v SC21 z celkově 17 závodníků
Další koníčky: malování a digitální tvorba, koně, dříve balet
(květen 2023)
Mushing není jen sport, je to životní styl
|
|
|
|
