Ladislav Beran

Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?

Poprvý jsem si psa na běh uvázal už v roce 2009. Ale poprvý jsme závodili až v roce 2013.

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

Už ani nevím čím mě tento sport zaujal. Cvičil jsem tátovi pointerku Jety, mamku mojí Bei, na myslivost. Byla neskutečně nabitá. Chodil jsem s ní po škole každý den dlouhý procházky, klidně několik hodin a začal koukat na dogtrekking. Hrozně jsem se chtěl zúčastnit nějakýho pochodu, ale ve čtrnácti jsem potřeboval souhlas rodičů a ten jsem nedostal, takže Smolíček.

Začal jsem si kupovat časopis Pes přítel člověka, viděl i canicross a byl jsem lapen. Do tý doby jsem absolutně nesportoval, jsem z nesportovní rodiny. Ale Jetyna byla skvělá, dala našemu týmu srdíčko. A tak jsem běhal v sandálech, v doma ušitým postroji a prádelní šnůře po lese.

To se změnilo v roce 2013, kdy si k nám pro štěně přijeli Pavel Pavlů s Veronikou Hložkovou, kteří chtěli pejska vyloženě na mushing. Promluvili k našim. Přes ně jsem sehnal první vybavení, domluvili jsme se na závodu a poprvé mi táta půjčil i psa. Pak jsme s Jetynou mohli běžet jednou závod na Horníku. A pak už přišla moje Bea. Pavlovi a Verče jsem za to neskutečně vděčný, takže moc děkuju.

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

Třetí místo na MR canicross MID 2018, třetí místo na MS belgických ovčáků 2019.

Tvůj sportovní vzor?

Těch je. Od začátku jsem sledoval souboje Jirky Suchého, Dušana Erbse a Petra Fochlera. Je mi velkou ctí, že se s nimi dnes znám. Všichni jsou mými vzory. A asi jako pro každého českého běžce náš Emil Zátopek. Z mushingu jsem taky vždycky obdivoval Radka Havrdu.

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Pro mě je to dokonalý splynutí se psím parťákem. Oproti jiný sportovní kynologii mi přijde, že pes se do ničeho nenutí, nikam se nesměřuje, ale ze svojí přírodní podstaty oba děláme, co nás baví a táhneme za jeden provaz.

(květen 2019)

Kdo je kdo v musherském sportu

Láďa Beran

MS FMBB 2019, Písek - CCM: 3. místo