Markéta Janovská
Pocházím z rodiny klasických pejskařů, vždy jsme měli nějakého psa a vždy to byl gaučák. Výjimkou byl malý kříženec Artur, kterého jsem našla ve vesnici u koní a odvezla si ho, jak jinak než bez dovolení domů. Později se mnou začal jezdit na střední školu, kde absolvoval moje první pokusy o výcvik. Vždy se mi líbila sportovní kynologie a tenhle psík se na ní opravdu nehodil. Proto jsem začala vybírat vhodnější plemeno. Výběr padl na holandského ovčáka, krátkosrstou varietu.
Svoji první sportovní fenu jsem si přivezla neplánovaně, v roce 2012. O nějakém mushingu jsem v té době neměla ani páru. Díky Clasii jsem se dostala do světa kynologie. Jezdily jsme na výstavy, věnovaly se klasickému výcviku. Já sama jsem se nikdy žádnému sportu nevěnovala. Už ani nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale začala jsem běhat. Temperamentní Clasie byla skvělou parťačkou. Pořídila jsem první výbavu, a protože vždy na vodítku hrozně tahala, tušila jsem, že to půjde dobře.
Někdy v roce 2016 jsem dostala ještě lepší nápad. Jeli jsme s partou kamarádů na běžky, stála jsem na nich podruhé v životě. Mám skvělou fenu, já si s ní jen něco zkusím... Zacvakla jsem karabinu na sedák a už jsme jely. Čím víc se lyže rozjely, tím víc přidávala, nemohla jsem ji zastavit a vlastně jsem ani nechtěla... A bylo to.
Tentýž rok jsme se zúčastnily prvních canicrossových závodů. Od té doby se kromě sportovní kynologie věnujeme i individuálnímu mushingu. Díky bývalé kolegyni Patricii jsem měla možnost vstoupit do kladenského Musher´s klubu a začít jezdit na oficiální závody.
Po několika marných pokusech o krytí se v únoru 2018 narodil Clasii první vrh, ze kterého jsem si nechala vytouženého psa. Bravo dal mému životu nový rozměr, je to neskutečný pracant. Věnujeme se všestrannému sportovnímu výcviku a samozřejmě i individuálnímu mushingu. Nejčastěji závodíme v kategorii CCW, zkusili jsme i kolo. Nejvíc se ale těšíme na sníh.
(říjen 2020)
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Byly těžké, při prvním závodě na 4 km jsem málem umřela... Nicméně mě ta atmosféra hrozně chytla a konečně jsem měla motivaci se sebou něco udělat. Fena běhala vždy skvěle, jen já jsem jí to se svojí bídnou fyzičkou hodně kazila. Z původního záměru, mít tento sport jako doplněk ke sportovní kynologii, se stal nakonec můj další koníček. Postupně přibyly běžky a kolo. Úplně jsem mu propadla, když mladý pes dorostl do tréninkového věku a mohla jsem jezdit se dvojkou. V bývalé práci jsem se navíc seznámila s musherkami Blankou Kováříkovou a Patricií Švecovou. Na naše nekonečné debaty o psech, trénování a závodění nikdy nezapomenu. Díky Pétě jsem se stala členkou Musher´s clubu Kladno a začala jezdit na klasické dvoukolové závody.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Miluju ten adrenalin, kdy se se svými parťáky řítím velkou rychlostí, můžu se na ně spolehnout a oni zase na mě. V tu chvíli jsme jen my, na ničem jiném nezáleží.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál?
Jsem věčně nespokojená a chci víc. To mě žene dostatečně.
(únor 2020)
Stačí jednou zapřáhnout a už v tom lítáte
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
