Markéta Myslivcová
Sportuji od malinka, ale běh jsem ráda neměla, běhala jsem jen abych udržela kondici a postavu. Pak jsem ale poznala canicross a do běhu se zamilovala. Canicross běhám od roku 2015, brzy jsem začala dělat veřejné výběhy a když jsem načerpala zkušenosti, začala jsem s tréninky a kurzy. Nejvíce mne baví práce s lidmi, kteří teprve přicházejí canicrossu na chuť a chtějí vstoupit do tohoto světa pravou nohou. Nejdůležitější je pro mě zdravý a spokojený pes, kterého práce baví, a páníček, který se sportem neničí.
Co vás přivedlo k aktivitám spjatým s Leskrosem?
K organizaci závodů Leskros nás přivedla práce na iniciativě Rozběháme Česko – snažíme se tak motivovat lidi k pohybu. Vymýšlíme závody takové, aby byly vždy něčím trochu neobyčejné a tím i zábavné. Aby vedly po zajímavých trasách a zavedly závodníky s jejich rodinami na hezká místa. Závody jsou pro celou rodinu, i proto máme vždy na výběr z více obtížností tras, zapojujeme běžce, běžce se psem, děti i juniory.
Přibližte nám, co vše se ukrývá za slovem Leskros?
Leskros je seriál trailových závodů, které vedou převážně v lese a vždy po měkkých trailových cestách. Trasy se snažíme dělat členité a rozmanité – tedy "krosové". Proto tato slepenina slov Les a kros.
Jaká disciplína je vám v rámci Leskrosu nejbližší?
My oba s Honzou tíhneme hlavně ke canicrossu na trasách okolo pěti kilometrů, protože máme psy stavěné spíše na takovéto kratší trasy. Já osobně ale bez psa vyhledávám spíše trasy okolo deseti kilometrů, takže v běhu bych na Leskrosu určitě vybrala spíše naši nejdelší trasu - člověk se podívá do okolní přírody a užije si běh po trochu déle. Honza i bez psa rád běhá trasy okolo pětky.
Máte nějakou legrační příhodu, která se vám stala v souvislosti se seriálem nebo jeho jednotlivými částmi?
Především první roky to moc legrace nebyla. Vše jsme se učili za pochodu a vždy nám opravdu hodně záleželo na kvalitě závodu, takže jsme s Honzou byli okolo termínu každého Leskrosu spíše dva uzlíčky nervů. Za těch pár let jsme si ale vytvořili zkušený organizační tým plný skvělých lidí a určitě vzniklo více prostoru pro srandu.
Nejvíce nezapomenutelným okamžikem asi zůstane startování nočního Leskrosu v Dobříši, kdy jsme canicrossaře pouštěli na trasu v naprosté průtrži mračen. Byla už tma. Po trase se valila voda, která místy sahala až po kotníky. V cíli nám i tak děkovali za nezapomenutelný zážitek. Dodnes se noční Dobříš objevuje v dotaznících jako nejoblíbenější vzpomínka, už ji ale bohužel neděláme.
Kolik času vám zabere kompletní příprava celého seriálu?
To se asi nedá spočítat. S přípravami začínáme na podzim, kdy vymýšlíme termíny, oslovujeme partnery, zajištujeme zázemí a spouštíme registrace na celý rok. Pak je práce spíše průběžná, no a poslední týden před závodem neřešíme nic jiného než Leskros.
(listopad 2022)
Češi před Trophée des Montagnes 2019
|
|
|
|
