Michaela Dvořáková
Kdy a jak jsi začala ve sportu psích spřežení?
Ke canicrossu jsem se dostala vlastně hrozně rychle. Běhala jsem už před 6 lety, ale pak přišlo štěňátko a čas na běh se rázem změnil na čas trávený s křížencem Nerem. Věnovali jsme se sportovní kynologii. Když se nám přestaly líbit praktiky na cvičáku, odešli jsme a mně se od jiných pejskařů začaly ukazovat na facebooku fotky právě z tréninků JCC. Šla jsem s nimi na první běžecký trénink, kde mě Honza zničil tak, že mi druhý den při zkoušení ve škole musel dát učitel před tabuli židli, protože bych mu tam nevydržela stát. A když jsem nevěděla, bodal mě do těch bolavých svalů.. (dát si jako první trénink běžeckou pyramidu opravdu nebyl dobrý nápad). I přes to.. bylo jasno! Tahle skupina lidí mě baví, běh taky. Otázka co Nero.. Tam to bylo ze začátku trochu složitější s jeho taháním. Přeci jen to není pes stavěný pro běh, ale po x měsících práce a podpory právě od klubu, jsme se k tomu proběhali a Nero má tak na svém kontě pár medailí. Jenže jsme si přestávali stačit a já tak začala chtít většího tahouna. Původně byl v plánu ESP, ale to bohužel nevyšlo a bylo to pro mě tenkrát velkým zklamáním. Nicméně díky tomu jsem se dostala právě ke své pointřici a ač je to na mě trochu slabší povaha, neměnila bych ji!
Největší sportovní úspěchy?
Pro někoho to možná bude směšné, ale pro mě to je opravdu jeden z největších úspěchů. A to, že jsem se po roce a půl mohla vrátit k běhu a canicrossu. Dlouho jsem řešila zdravotní problémy s nohami a častokrát poslouchala, že už to nevyléčím, že už běhat nebudu a budu jen další koloběžkář.. Trvalo to opravdu dlouho.. No a vidíte, že bych snad jezdila na koloběžce?
(září 2019)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
