Miloslav Kohout
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Byla to velká náhoda. Psa jsem nikdy neměl a ani vzhledem k původnímu bydlišti v Praze a časové náročnosti v zaměstnání jsem po něm netoužil. Vždy jsem si říkal „někdy, až třeba v důchodu“.
Ale pak přišel zlom, dcera dostala štěňátko od přítele k narozeninám a po roce, po jejich rozchodu, zůstal dceři pejsek a samozřejmě došlo na dilema o čase a zaměstnání. Vzhledem k tomu že byla Smajly nemocná, řekl jsem si, že to nějak přežiji, navíc mne uchvátili její modré oči, a tak jsem se rozhodl, že si ji ponechám. Měl jsem skvělého veterináře, který choval malamuty, a velmi dobře rozuměl i ostatním severským plemenům. Měl v ordinaci i výborného pomocníka se specializací na dietologii, a tak za pomoci speciálních krmiv se jim ji podařilo vyléčit i s možností jejího aktivního života, za což jsem mu do dnešního dne velmi vděčný. Měla nemocná játra a ledviny.
Pak jsem jel na návštěvu za druhou dcerou do Rokycan a někde na cestě jsem viděl poutač o tom, že se v Plzni koná mistrovství ČR v závodech psích spřežení. Jel jsem se podívat, a tak mne to uchvátilo, že jsem si řekl "do roka a do dne budu stát na startu". Přestal jsem kouřit, koupil si kolo, načetl literaturu, čerpal informace na internetu a začal jsem. Skutečně jsem za rok stál na prvním sprintovém závodě ještě v Sadské a následně na prvním midovém závodě v Bělči.
Je to pro mne droga, a proto jsem si pořídil časem i druhého psíka. Je nádherné jezdit v tiché lesní krajině, vidět před sebou ty prdelky a třepetající se ocásky. Vidět tu radost psů z pohybu.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi sílu a motivaci udržovat si fyzičku a také tak trochu zapomenout na rychle ubíhající roky. Dříve mi bral čas, ale dnes mohu říci, že mi nebere nic a jen dává. Navíc setkávat se na závodech s prima lidmi a být členem tak skvělého klubu jako je MC Metuje.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Před lety, když jsem začínal s koloběžkou, jsem měl při tréninku těžký pád a přišel o 6 zubů. Když na závodech v Bělči za mnou přišla na stake-out televize Nova s žádostí o rozhovor, požádal jsem je o strpení, než si nasadím náhradní zoubky. Ale reportéra zajímalo, jak se to stalo a moje prázdná pusa. Večer to běželo v Televizních novinách, všichni, kdo mě následně v dalších dnech potkávali v parku při venčení, mne litovali. Reklama jak hrom a manželka mne málem zabila.
Pár slov na závěr?
Přišel jsem k tomuto sportu, jak už bylo výše uvedeno, shodou náhod. Dnes už bych neměnil a je jen škoda, že jsem k tomu přišel tak pozdě. Mé srdce dnes bije pro seveřany. Jsou to nádherní psi a dali mi a vlastně ještě dávají moc a moc sil, dobré nálady a spoustu krásných zážitků. Poznal jsem díky nim i spousty prima lidí, a hlavně skvělou partu Metujáků.
(2011)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
