Petr Komrska
Ahoj,
je mi 30 let a sportu se aktivně věnuji už od ZŠ, kde jsem běhal stovku, čtvrtku, sem tam půlku a závodil i ve skoku vysokém za AK Hodonín.
Canicrossu se věnuji od roku 2017, kdy jsem poprvé zkusil závodit se psem, a to na akci dogmaraton PoVinný se svým prvním psem MOK - Dan a hned z toho bylo umístění.
V současné době mi nejvíce v canicrossu vyhovují závody o vzdálenostech 20 - 45 km.
Momentálně závody běhám už jen s fenkou evropáka - Safirou.
Sem tam se zúčastním i závodů bez psa, jak krátké, tak i ultra typu B7 a LH24.
(červen 2021)
Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?
V roce 2016 první popobíhání. V roce 2017 první závod, (Po)vinný dogmaraton, kde jsem poprvé potkal Janu Kakáčovou a Patrika Koláčka. Hned z toho bylo 3. místo, tam to vše začalo.
Kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo?
Nejspíš kolega v bývalé práci, který mi básnil o dogtrekkingu, jak chodí takové a makové dálky a já jej obdivoval, jak to může vlastně ujít.
Největší sportovní úspěchy?
Každý závod, kde se nám podaří umístit a jsem spokojen s výsledkem.
Tvůj sportovní vzor?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Člověk by to měl dělat pro sebe, a ne se někomu podobat a snažit se někoho dohnat.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Baví mě ta kombinace: pes (kterého primárně beru jako parťáka, a ne jako stroj k závodům), příroda a běh.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Teď jsem začal, nedávno, takže doufám, že ještě pár let ano. A hlavně dokud budou ochotní pořadatelé dělat závody a akce, díky kterým budu mít motivaci stále závodit.
Co se ti na něm nelíbí?
Nelíbí se mi, když někteří závodníci hledí jen na sebe a výsledek a jsou schopni jít přes hranice možností psa. Naštěstí je to vždy výjimečně, ale už jsem se s takovými setkal a není to pěkný pohled na kulhajícího psa, který vlaje za závodníkem.
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Určitě mi dává možnost cestovat a poznávat nová místa a lidi. Pokud se bavíme o závodech, tak se člověk, nebo teda aspoň já, celý týden těší až vypadne a bude moci závodit. A co mi bere? Nejspíš nic, beru to jako svůj největší koníček a žádná negativa v něm nevidím a ani nehledám.
(prosinec 2020)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
