Petra Šebková
Tvé začátky ve sportu psích spřežení?
Má cesta ke canicrossu vedla přes nějaké neoficiální dogtreky. Ze začátku jsem je pouze chodila s borderkou Dixie, která mi byla tou nejlepší parťačkou do začátků, ale pak jsem si řekla, proč občas nepopoběhnout. No a v roce 2014 se na jihu Čech konal první ročník Jihočeského canicrossu, kam jsem se přihlásila. Po doběhu jsem se zařekla, že tohle už NIKDY. No a dneska je to má droga.
Máš nějaký předzávodní rituál?
Po rozklusu a rozehřátí psa je náš předzávodní rituál, že vezmu Smouka do náruče, nebo si k ní sednu a objímám ji. Hrozně ji to zklidní a na chvíli je z toho uzlíčka nervů klidný tichý pejsek... ale vážně jen na chvilku. Na startovní čáře nás určitě poznáte, protože Smouk si radostí vyštěkává a ječí ještě pár set metrů po startu.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na závodech je nejlepší to, jak si potom s našimi přáteli sedneme a rozebíráme komu se, jak běželo/jelo a vyprávíme si zážitky z tratě, která zatáčka byla dobrá, který seběh fakt bolel. A vždy se těším na nějakou prasárnu k jídlu, třeba smažák s hranolkama a dobré vínko.
Co se ti na canicrossu líbí či nelíbí?
Na canicrossu se mi líbí, že to není jen o dobrém běžci, nebo jen dobrém psovi. Dejte nejlepšího psa průměrnému závodníkovi a stejně nebudou nejlepší. Je to o tom se dobře sladit, rozumět si a na trati být jedním tělem, dobře natrénovat sebe i psa. Nelíbí se mi někteří až moc přemotivovaní závodníci, co nehledí na zdraví svých psů.
(červenec 2020)
Kdo je kdo v musherském sportu
|
|
|
|
