Agresivní psi na soutěže nepatří...

Vlastik William Sheldon

A máme to tady zase. Po rozsáhlé diskusi o agresivitě psa na ME ve Švédsku se stal nepříjemný incident tuhle sobotu na mých oblíbených Mošovcích. Bohužel jsem po čtyřech letech pravidelné účasti pro nemoc musel vynechat, a tak nechci hodnotit samotný incident, u kterého jsem nebyl. Nicméně znám dobře poškozeného psa, i závodníka a vím, že je jen pár lidí, s tak citlivým přístupem ke psům a závodění, jako je Marcel. Marcel měl dva starty a ten druhý mu vyšel do pomalejší kategorie CC, kde mu předjížděný pes napadl Alex. Už to samo o sobě je hodně špatně, ale zaujala mě jiná věc. Zaujalo mě to, že je někdo schopen tuhle fatální agresi obhajovat tak absurdními argumenty. Že prý si za to může Marcel sám, protože nedal předjížděnému vědět, že se blíží a jel moc blízko. Že takovou blbost napíše zkušený závodník, mě opravdu překvapilo. Nenašel jsem v pravidlech žádnou zmínku o tom, že by měl závodník povinnost informovat o předjíždění, či dodržovat nějakou bezpečnou vzdálenost. Náš sport občas kontaktní je a je na závodníkovi, aby uměl svého psa připravit tak, aby tyto kontakty zvládal bez jakékoliv intervence. Sám jsem byl první rok závodění tepán za to, že měl Sheldon blbou vlastnost čichnout k předjížděnému psovi. Žádná agrese, či štípnutí, ale intervence to prostě byla. Pokud jsem si chtěl dál závodění užívat, musel jsem na tom pracovat a byl to nespočet kilometrů s proutkem v ruce, kdy se lepil pes na psa a když byla reakce, bylo mu jasně naznačeno, že to dělat nemá. Dnes Sheldon učí ostatní psy předbíhání bez reakce, takže to jde.

Proč to vlastně píšu? Nelíbí se mi ta tíha přenášená na organizátory závodů. Naše pravidla jsou tak nedokonalá, že víme, že se něco nesmí, ale jaký je vlastně postih, se tam už nedočtete. Vidím úplně jednoduché řešení. Máme přidělené svazové licence, na základě klubových žádostí, po složení testu. Takže bych tuto povinnost přenesl na kluby. Pořadatel by po podobném incidentu informoval předsedu klubu a pokud by podobných incidentů bylo víc, klub by závodníkovi licenci pozastavil, dokud nedojde k nápravě.

Bohužel v tomto případě si majitel agresivního psa nepřipustil žádnou chybu a předseda jeho klubu ho v tom utvrzoval. Nebylo to prý ani poprvé, co tento pes napadl jiného psa. To je dost smutné a stojí za zvážení, jestli by podobní lidé měli být pouštěni na trať, mezi ostatní závodníky. Kdo teď Marcelovi přispěje na nákladnou léčbu? Alex má po jarní sezoně, a to je smutné, protože je to velká bojovnice, kterou závodění přes veškerou nepřízeň osudu stále baví a neběhá jí to vůbec špatně.

Uf, měl jsem potřebu se z toho trochu vypsat, protože nevím, jaké by byly moje reakce, stát se to mým psům.

Snad se jednou nebudeme řezat jako hokejisti... mějte fajn pondělí.

facebook

Jiří Trnka

Souhlasím, agresivní psi na soutěže nepatří...

Honza Hladký

Nejenom opatření v podobě restrikce. Tady chybí absolutně jakákoliv vzdělávací osvěta. Za tohle by měl týpek dostat zákaz startu na celou sezonu s tím, že pak bude mít šanci ukázat, že dal psa do kupy... Když ne, tak má konkrétní pes stopku úplně.

Povinností klubu je své členy vzdělávat nejen v základních pravidlech, ale taky fair play a jakékoliv podobné excesy okamžitě likvidovat v zárodku...

Bohunová Pavlina

Jsou země, kde pes má něco jako výkonnostní knížku a jakýkoliv průser tohoto typu se zapisuje a pes má stop na všechny starty - starty napříč disciplínami. Pokud jsou lidé stále tak nezodpovědní, jedině toto je cesta! Dělám se psy mnoho let a opravdu jsem v tomto směru velmi netolerantní a vím jakou paseku to může způsobit - nejen zdravotní, ale i psychické...

Václav Vančura

Pro takové lidí stopku na sezonu. Ať si uvědomují, že to není jen o běhu a tahu, ale i o socializaci, výcviku a toleranci. Když závodím, jedu tělo na tělo a předpokládám, že psi na závodech jsou zvládnutí a neagresivní...

Monika Strašáková

Každý závodní pes se potká s nějakou nekomfortní situací v závodě (štípnutí, fotografové a diváci, psi na volno, auto přes cestu, divné předměty na trati...) a musí se naučit si s tím poradit. Tohle je ale hodně daleko za čárou.

Simča Fabiánková

Úplně mě zaráží, že se tady dokáže rozjet debata o tom, co Marcel udělal a neudělal špatně. Vlastně mě celkově zaráží, že se o tak jasném selhání debatuje. To, že se závodník omluvil a v dobrém se u sporu závodník s poškozeným závodníkem rozešli, mi přijde jako samozřejmá věc vzhledem k jasně prokazatelnému pochybení. Co mi ale přijde naprosto strašné je, že doposud nejsou v našem sportu jasně ošetřené takovéto situace. V tomhle případě ten pes absolutně nemá co dělat na trati. Nedokáže se ovládnout a je agresivní vůči psům okolo a je jedno jestli mu Marcelův pes skákal u hlavy nebo podlezl vodítko, či jel moc blízko nebo Marcel hlásil nehlásil, že předjíždí. Tohle se prostě nesmí stát za žádné situace. Bohužel nekompromisně půl roku zákazu na závody, a to bez ohledu na to, jestli se závodníci spolu v dobrém dohodli a omluvili se. Měřit stejným metrem a všechny, jinak se takové situace budou pořád opakovat. V jiných sportech (i na profesionálních úrovních) toto funguje velice dobře.

Martin Levíček

Trochu bych oponoval k tomu: "... , že doposud nejsou v našem sportu jasně ošetřené takovéto situace." V našem soutěžním řádu je to jasně definováno: Kapitola XV. bod 7. - Jezdec ani jeho spřežení nesmí překážet spřežením jiným. Pojem překážet je velmi široký a znamená to, že jezdec, jeho spřežení ani žádný pes ze spřežení nesmí žádným způsobem ovlivnit sportovní výkon jiného spřežení. V nejhrubší formě je to omezení spřežení tím, že se psi jednoho spřežení rozběhnou ke psům jiného spřežení nebo je dokonce napadnou formou vrčení nebo dokonce fyzického kontaktu - kousnutí.

Jiří Trnka

V roce 2011 se přesně tento úraz stal Chippovi (leader) na závodech při předjíždění. Na stejném místě ve tvaru skoby s tím rozdílem, že mu tam zůstala kůže. 14 dní léčení a antibiotika. Je smutné, že si někteří lidi neuvědomují, co můžou svojí nezodpovědnosti druhým způsobit za problémy... Není to jen o agresivitě psů, ale celkovém přístupu. Když mám nemocné psy (průjmy, kašel...) tak zůstanu doma a nejedu mezi zdravé psy. Je to neustálý problém a bohužel ego, ctižádost, lhostejnost a nezodpovědnost vůči druhým je u některých lidí silnější. Letos jsme se s tím setkali znovu na ME ve Švédsku a celoroční práce přišla vniveč.