Máte zmáknuté své psy?

Domča Potměšilová

Mohu vznést jeden zvídavý dotaz? Tedy situace, kdy se na ofiko závodech setkávají na trase individuální kategorie se spřežením a předjíždějící spřežení běží ulovit svou malou kořist připlou k vodítku a sedáku svého běžce na okraji cesty je důsledkem toho, že se někde na tréninku v lese přimotal do cesty jorkšír na volno? Získali tím psi ve spřežení takovou zkušenost, že je pak problém je uhlídat, aby se tak nechovali i v závodě při míjení všech menších soupeřů, nejen 2 kilových jorkšírů?

Pokud ano, pak by se zřejmě měly striktně oddělit tyto kategorie, aby se na závodní trase vůbec nepotkaly a riziko se tak minimalizovalo. A nebo já teda na takové závody jezdit nechci (a asi nebudu jediná), své psy mám příliš ráda na to, aby je ze špatné zkušenosti napadlo spřežení jako svou kořist (a ano výše popsaná situace se opravdu stala a ne jednou) ...

Tomáš Kubín

Důležitější, než výsledek v závodě je, aby psi doběhli zdraví. Navíc platí, kdo je pomalejší tak prostě sklapne uši a toho rychlejšího pustí. Takže, žádné deset minut trvající přetahování o sekundu.

Leontyna Jurigova

I já vím minimálně o dvou oficiálních závodech, kde se běžci museli potkat se spřežením. Mně osobně se to stalo minulý rok na mistrovství ČR v Abertamech a neměla jsem pocit, že by se pan ve spřežení snažil zastavit a uhnout nám z cesty. Doběhli jsme ho, tím pádem jsme měli právo na předbíhání. I když jsem si svého "malého" 25 kg maďarského ohaře stáhla, tak i tak se leadeři chtěli po něm ohnat. A musím se přiznat, že i já jsem byla lehce ve stresu předběhnout tak velké spřežení psů.

Helena Vidovičová

Na některých ofikách se na trati potkají. A případ, o kterém vím já, tam nepomohlo ani když canicrossař s malým psem zdrhal mimo cestu, fakt se tam nikomu nepletli, pejsci si prostě šli pro tu "kořist". Ona agrese na trati je blbě vždy, to je jasný. Ale tohle je ještě blbější situace, než když to je jeden na jednoho, nota bene v podobné váhové kategorii.

Roman Habásko

Je lepší situacím vždy předcházet, než je vyhledávat. A tak když už má potřebu individuál běžec předbíhat spřežení, musí si uvědomit, že je v danou chvíli lepší, když si na těch pět vteřin stáhne psa k noze a spřežení oběhne v dostatečně vzdálenosti. Ono zastavit 6-12 psů a počkat, byť jen vteřinu, je dost nereálné, a ještě k tomu zajistit, aby spřežení neuhlo do strany. Musher nemá na leadera řídítka, a ani na něj nedosáhne.

Aneta Konvalinová

Nebylo by také trochu bezpečnější při závodech pouštět spřežení na trať až když doběhnout individuálové, když víme, že spřežení může být možným rizikem? Několikrát se stalo že bylo vše namíchané a individuál musel bohužel spřežení chtě nechtě předběhnout.

Tereza Vočadlová

Myslíte si, že všichni čeští musheři jezdící na závody mají své spřežení opravdu vychované?

Zdenda Benda

... a myslíte, že všichni, co běhají a věnují se individuálním disciplínám mají své psy taky zmáknuté?! Upřímně, ne!!! Ani nepočítám, kolikrát nás při hromadných startech na všech různých závodech kousali, vyjížděli, jiné rasy, jiní psi!!! A nebyly to vesměs závody musherské!!! A o předbíhání, předjíždění na trati nemluvím... a to si myslím, že máme svoje psy, kteří běhají individuál i ve spřežení, zmáknuté relativně na pohodu.

Zuzka Doláková

Vždy, když jsme na závodech předjížděli spřežení s mými i když velkými psy, tak spřežení bylo zastaveno a profrčeli jsme bez problémů, a to můj starší pes je vysírač. Pokud znáte závodní řád, což by měl každý a podle mě i na hobby závodech, tak pomalejší má povinnost uhnout rychlejšímu. A pokud se za mnou řítí spřežení a houkne na mě, že předjíždí, tak snad zastavím a uhnu. Obzvlášť v canicrossu mi to přijde jako to nejjednodušší na světě.