Ohlasy z Bessans

- vybráno z komentářů na facebooku

Martina Štěpánková

MS IFSS Bessans: 1. place - skijöring (Grey), 1. place - combinace (Tim), 4. place - pulka (Tim).

4., poslední závodní den - WORLD CHAMPION - combinace (pulka + skijöring).  Nádherný závod na 2x 7,5 km. Největší obavy jsem měla z hromadného startu, kde obvykle padám, když mně pes skočí do lyží.  Teď jsem se posunula ze startovní čáry trochu dozadu, nechala holky vystartovat a vyšlo to, vystartovali jsme bez pádu, jupí.  Tim šel úžasně, postupně jsme všechny dojeli a předjeli. Do boxů jsme přijeli první s náskokem cca 100 m, převlíkání nám zabralo 22 s a vyjeli jsme na druhou část 7,5 km. Náskok jsme si udrželi a s Timíkem jsme získali historicky první zlato pro ČR z MS v kombinaci. 

Byl to nádherný šampionát, děkuji všem, kteří nám fandí, podporují mě a mé psy.

Zbyněk Hruška

Převeliké díky kamarádíčkové moji drazí, za vaši obrovskou podporu! Bez vás bychom nikdy nebyli tím, kým jsme, a nikdy by se nepovedlo to co se povedlo!

Michal Ženíšek

Vicemistři světa v SP4 mass start!

Poslední velký závod letošní sezóny, která byla “nijaká”. Ale jednou to přijít muselo a že by to mohlo klapnout zrovna při hromadném startu na mistrovství světa jsem tak trochu tušil. V cíli mi malinko zamrzelo, že mi ČASS (svaz) nenasadil do první řady. I přes to to byl závod plný adrenalinu, emocí a kvalitních soupeřů.

Peťka Jirka Mencákovi

WCH Bessans 2019 on snow, Francie - tento šampionát, který máme čerstvě za sebou, ve mne zůstane navždy zapsán jako symbol beznaděje. Když trénujete doma, na přípravných závodech a běhá vám to, časy takřka totožné jako před dvěma lety při tréninku na MS v Kanadě... v hlavě natěšeni... zkrátka vše značka ideál. Pak přijedete po 1400 km na šampionát, odstartujete do první etapy a hle... V tu chvíli jsem zavzpomínal, jak to letělo v jiných závodech a začal v půli etapy tušit, že to není to tempo, které by stačilo na špici světové konkurence. A tak to i bylo. Pesani měli výraz leklé ryby. Už od samého startu jsme to pořádně nezvládli rozbalit. Elán, drive, jiskra... to bylo to co nám chybělo. Závod v etapáku se pro mne stal bojem o udržení aspoň v top 10.

Excelentní start na prvním místě v hromaďáku nám vydržel pouhých 500 m. Poté se to pro nás změnilo v nájezd pětice buldozerů a následně na pronásledování indiánského kmene. V tu chvíli jsem zavzpomínal na doby motokrosu a pěkně čistě, ale bez kompromisů si držel naši ideální stopu. To znamenalo, že se nám podařilo s mým obrovským vypětím udržet 6. místo.

Tak jak jsem odjížděl s klidnou hlavou na šampionát, tak s tak větším zmatkem jsem se vrátil domů. Prožil jsem obrovské zklamání. K tomu, abyste zajeli pecku je potřeba aby se vše sešlo. Nabývám pocitu, že nám se vše sešlo, abychom tam zajeli naprostou tužku, jak říkají sporťáci. Dost možná těmi faktory byla nadmořská výška v kombinaci s pozdním příjezdem atd...

Nu co, nesrazily nás na kolena horší události, jako třeba ztráta C+C pesanů ve spřežení apod. Teď, už doma, v poklidu se srovnanou hlavou, můžu napsat, že nás nesrazí ani tato zkušenost.

Závěrem zbývá napsat: Sláva vítězům, čest poraženým! Hurá do dalších příprav a sportu zdar.

Dagmar Nešněrová

Tak jsme šťastně doma, výkonem jsme zrovna neoslnili,  ale to je sport. Všichni pejsci jsou v pořádku, a ještě nás čeká příští týden LESNÁ a pak MR ZÁSADA. Tak ještě zabojujeme tam. Ujeli jsme celkem 2560 km, počasí bylo perfektní, i když přes závody hodně sněžilo.

Lucka Schönová

Je to tady! Mistrovství světa IFSS v mushingu se tento týden koná v Bessans ve Francii, a i přes mou totální nezkušenost se nějak přihodilo, že se účastním taky, a to jako závodník i jako teamleader.  Ve čtvrtek jedu skijöring1 s Theem (14 km) a v sobotu skijöring2 s Theem a Cafučkem (18,2 km). V sobotu v den odjezdu jsem si bohužel na turnaji vážně zranila koleno, ale dnes už docela i můžu chodit, takže počítám, že do závodu budu jak rybka. 

Dnes ráno mě přepadl pocit absurdity. Na mistrovství světa jsem startovala už několikrát, ale tohle je poprvé v něčem, co neumím.  Po zjištění, že skandinávky běžkují, jak kdyby se na těch prkýnkách už narodily, jsem si stanovila jasné cíle: nezavazet jim na trati, nedojet poslední, zamakat tak, jak je v mých a Theových silách, a užít si to, že můžu jet v krásných horách proti takovým borkám. Trasa dlouhá 14,3 km byla náročná, v závěrečných serpentinách okolo areálu jsem málem vrhla,  ale dobojovali jsme to v čase 39:47 min, což znamená 22. místo z 25 závodnic. Kromě toho jsme smahli i sedm chlapů, takže úspěch převeliký.  Koleno v ortéze bylo v rámci možností cajk, takže bájo.  Moc mě to dnes bavilo a těším se na sobotní 18 km trať se dvěma psy!

Dnešní start na MS ve skijöringu žen se dvěma psy dopadl nad očekávání. Trať jsme sice měli natrénovanou na avizovaných 18,5 km, ale kvůli přívalům sněhu a lavinovému nebezpečí nám byla zkrácena na 13,3 km. I tak to bylo ažaž, sníh byl na 90 % tratě hluboký a rozdrbaný, takže to bylo fakt těžké a měli jsme jazyky až na vestách. Bohužel se mi povedlo sletět, když jsem uhýbala předjíždějící Norce a zajela u toho lyží do hlubokého sněhu - nicméně o dost fyzicky i časově náročnější bylo se zvednout zpět na nohy, neboť mi nejde ohnout koleno a zkuste se zvednout na běžkách na natažené noze, když s vámi psi škubou, že chtějí běžet.  Završil to Theo tím, že se dvakrát vykadil, ale za to chudák nemohl (páníček mu omylem dal znovu nažrat).  Nicméně i tak to bylo parádní, a to i včetně výsledku - 6. místo mezi 9 ženami a opět jsme předjeli i celkem dost chlapů, ze všech dohromady to bylo 11. místo ze 20 startujících. Díky moc všem za podporu.

Kryštof Spilka

1. den - kategorie pulka - 5. místo … ukázalo se, že Ripley je opravdu silný, táhnul sáňky konstantním tempem až do cíle … nebýt pádu při zbytečném uhýbání a salta přes Riplíka, když jsem ho pustil příliš na kontakt s lyžařem před námi, od kterého dostal nechtěně hůlkou a z leknutí mi zkřížil cestu, bylo by to o místo lepší … však jsem ty desetinky vrátil Norovi ve dvojce  ... díky Sporten za lyže pro mě i pro pulku!

2. den - kategorie skijöring1 … trochu na mě s Riplíkem dolehla únava z prvního dne, přesvědčil jsem se, že pokud budu chtít příště medaili, musím trénovat Ripleyho cíleně na jednu disciplínu a pošetřit ho na ni čerstvého … v našem případě to bude kombinace nebo pulka, skijöring je pro rychlostní lyžaře. 

3. a 4. den ... pro příval sněhu se sprintové kategorie třetího dne zrušily ... dle mého zbytečně, protože odpoledne jsem se projel klasikou na krásně upravených turistických trasách za stálého sněžení a tím jsem se přesvědčil, že ani MS nemá v areálu prioritu ... tudíž mějte pochopení pro všechny pořadatele lokálních českých závodů! ... nakonec pro mě dobře, sice jsem přišel o kombinaci s Angií, se kterou jsou poctivě natrénoval odepínání pulky (předvedu příště), ale nabral jsem síly na poslední kategorii skijöring2 ... v první půlce jsme jeli na rychlou Angií, potom na silového Ripleyho a v závěru táhli jako tým do cíle ... bylo z toho 4. místo o desetinky před tím stejným Norem, který nás odsunul v pulce ... Bessans ZDAR, bylo tam krásně!

Petr Kolář

Už cesta do Francie byla dobrodružná. Vyjel jsem z domu v pondělí ve 4:00 a v 7:30 se potkal s Erikem v Břeclavi. Dálnice zasněžené a cestáři asi ještě střízlivěli po víkendu. Za Vídní už ale vyšlo sluníčko a cesta dál byla bezproblémová. Na německých hranicích nás sice zastavili a chtěli se podívat na psy, ale během pár minut nám popřáli štěstí a poslali nás dál. Někdy po půlnoci na dálnici ve Francii mi došla nafta. Nepředpokládal jsem, že rezerva vydrží jen 30 km. Naštěstí po dobu dolévání nafty kolem nás na dálnici nikdo neprojel. Na místo jsme dorazili v úterý asi v 1:30. Stakeout jsme našli a přifařili se k české výpravě. Všichni už spali. Jako první nás uvítali zamrzlé ToiToiky. Nebylo se čemu divit, bylo -17°C. Zabít kolíky stakeoutu jsem nezvládl. Ještěže jsem s sebou měl Erika a tomu se to po půl hodině podařilo. Topení v autě Erik taky na poslední chvíli doma opravil, takže komfort na spaní byl neskutečný.

V úterý jsme si pospali. Venku zima jak v ruském filmu, ale krásně. Veterinární kontrolou jsme prošli bez problémů. Poprvé jsem takovou kontrolu zažil jinak než pohledem na očkování a psa. Po Šediváku kluci ještě neměli stoprocentní tlapky, ale prohlíželi jenom polštářky. Stejně jsem plánoval Oleho celou dobu botičkovat. Po prohlídce jsme vytáhli zásoby jídla a začali si užívat francouzské sluníčko. Na obhlídku trati se mi opravdu nechtělo a psy jsem radši nechal odpočívat. V průběhu dne dojel jako poslední Čech Fajfka a postavil to vedle nás. Měli po cestě problémy s alternátorem, ale díky Erikově pojízdné autoopravně na místo dorazili. Odpoledne bylo slavnostní zahájení. Mezi Česko a Slovensko v průvodu museli nacpat Rusko. Erik, jediný slovenský účastník mistrovství, si tak během pochodu mohl pokecat akorát s fenkou Abou. Po oficialitách se rozdávalo občerstvení. Sýry, salámy, svařené víno, a hlavně fondue místní výroby. Jako správní Čechoslováci jsme nečekali na roznášku, ale našli zdroj jídla a toho se drželi. Nakonec nám nabalili hromadu jídla ještě sebou na přilepšenou.

Středa ráno už byla ve znamení prvních startů. My jsme startovali kolem poledne. Mazání skluznic jsme řešili standardně jako vždycky. Všichni kolem pořád blbli a jak se během dne měnili podmínky, pořád to předělávali. Nakonec jsem vzal ty nejlehčí lyže a šli jsme na to. Handlera mi dělal Erik, tím pádem start na jedničku. Během chvilky jsme dojeli asi třicetikilovou Rusku se dvěma haskounama. Uklidnil jsem se, že nebudeme poslední. Ona se nás sice pořád držela, ale z kopců nás prostě nestíhala. Trať byla ze začátku strašně zajímavá a bavila nás všechny tři. Samé zatáčky, terénní nerovnosti, mosty a mraky pořadatelů, kteří nám ukazovali směr možná až zbytečně moc. V polovině trati byl takový „menší“ kopeček. V kombinaci s nadmořskou výškou mi během stoupání začali před očima lítat hvězdičky. Tak jsem trochu zpomalil, ale frčeli jsme dál. Není nad to, tento stav znát už z longových dogtreků a vědět, že se vlastně nic neděje. Se Zbyňkem, který startoval první, jsem se potkal při míjení a v polovině trati na mě měl náskok cca 4 minuty. Vykouklo sluníčko a bylo to krásné svezení. Předjíždění na trati, jak jsem zjistil, máme na rozdíl od jiných zmáknuté na jedničku, takže to někdy připomínalo spíš slalom než plynulou jízdu dolů. Pořád jsem čekal, že kluci budou zpomalovat, ale najednou přišel stadion, kde jsme se začali míjet se sprintem ve spřežení. Docela dost se jich tam zamotalo při odbočování, ale my jsme to projeli v pohodě. Biatlonová střelnice nám taky vůbec nevadila. Není nad to bydlet vedle vojenského prostoru, kde si psi na nějaký ten výstřel zvyknou. Najednou jsme uviděli ceduli posledních 800 m a do cíle jsme docválali. Vůbec nechápu, kde se to v těch psech vzalo, ale dokázali tak běžet téměř celou etapu. Sám jsem byl překvapen, že cíl je časově tak brzo. Po příjezdu k autu jsem po očku sledoval soupeře a uklidnil se, že nějaký náskok na ně máme. Hlavně projev jejich psů v cíli byl o dost horší než kluků, kteří čekali minimálně ještě 20 km navíc. Takže po prvním dnu jsme byli na druhém místě, což jsme opravdu nečekali. Ztráta na prvního Zbyňka přes 8 minut, ale náskok před třetím 15 minut. Než přijel Erik, stihnul jsem si i zdřímnout. Po náročné cestě a rychlé dnešní etapě to bylo potřeba. Večer jsem šel na čumendu o mazání k Mencošům, kde jsme ztrestali láhev meruňkovice, a nechal si namazat lyže. Přece jenom to bylo mistrovství světa a vidina udržení stříbrné medaile mi úplně nevadila.

Čtvrtek začal tradičně, venku zima, záchody zamrzlé, ale našel jsem Wi-fi. Pročetl jsem si novinky z ČR, emaily a nestačil se divit, kolik lidí zajímá MS, a hlavně naše snažení. Příjemně mě to překvapilo. Dopoledne jsem zúročil zkušenosti z mazání lyží a Erikovi pomohl namazat skluznice na saních. Docela mu to i jelo, takže mě z auta na noc nevyhodil. Start byl opět perfektní a docela dlouho jsme měli Zbyňka na dohled, a dokonce se k němu i přibližovali. Einar to ale vyhodnotil po svém a díky jeho ranní stolici nám Zbyňďa ujel. Na točně jsme měli ztrátu asi jenom minutu, ale začalo hodně svítit sluníčko a Olemu už to nechutnalo jako první den. Začali nás dojíždět i dvanáctky, ale z běžkařů jsme nikoho ani nezahlédli. Před cílem nastal menší problém, když všichni sprinťáci začali odbočovat, protože jim zkrátili trať. Nám bohužel ne. Na křižovatce tedy bylo menší přemlouvání, že my máme cíl ještě daleko. Po dojezdu Ole vypadal nějak zdrchaně. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že druhý den pojedu jenom s Einarem. Erik přijel nadšený. Uvařili jsme si pozdní oběd a čekali na slavnostní večeři. Pořád jsme si představovali narvané stoly francouzskými specialitami, ale opak byl pravdou. Bohužel ve Francii jsme jako slavnostní večeři dostali polský Bigos a já jako odměnu studenou rýži s koprem. Naštěstí pivo bylo zadarmo a jako ostřílení borci jsme si netočili do decových plastových kelímků, ale rovnou do litrového džbánku. Hodně lidí se vytratilo, ale hudba hrála perfektně a utíkat od stolu, kde můžeme poslouchat historky ze závodů od Pavla a Eriky Pfeiferových, se prostě nedalo. Bohužel v deset večer nás vyhodili na mráz, že akce je u konce. Ještě jsme měli nějaký čas u auta, ale spát se nám opravdu nechtělo. Tak jsme si s Erikem udělali menší procházku po Bessans. Začalo docela dost sněžit. Během večeře napadlo asi 30 cm nového sněhu a prognóza do rána byla dalších 50 cm navíc. Dle zkušeností jsme se pomalu začali připravovat na variantu, že ráno už startovat ani nebudeme.

V pátek ráno nás probudilo odstřelování lavin. Nového sněhu bylo do půl stehen. Erik šel na poradu teamleaderů a já jsem už ani nepočítal, že se bude závodit. Porada se protáhla přes dvě hodiny. Sprinty ten den úplně zrušily a MIDařům zkrátili trať na 2x13km. No sláva! Budeme se bořit, a ještě dvě kola. Stihli jsme akorát napojit psy a hurá na start. Pořád hustě sněžilo, naštěstí Ole vypadal spokojeně. Zbyněk ho ještě odborně prohlédnul a řekl, že žádný problém nemá. Start jako vždy v pohodě - Zbyněk na dohled, pak Einarova chvilka a už jsme jeli sami. Strašně se mi to bořilo, měl jsem si vzít delší lyže. Těsně před půlkou mě dojela čtvrtá Španělka. Měla delší lyže než já a hlavně 30 kilo i s postelí. Tak jsem se trošku vyděsil a snažil se ji držet. Její psi po našem předjetí zpomalili a my, i když jsme klusali, jsme jeli stejnou rychlostí. Vzájemně jsme se několikrát předjeli, ale nakonec jsem jí ujel. Cílem jsem projel úplně mrtvý, ale bylo to s vlajkou na stříbrné pozici. Docela jsem si v tom hlubokém sněhu hrábnul na dno svých sil. Chtěli se mnou udělat rozhovor, ale byl jsem tak unavený a v euforii, že jsem si toho ani nevšimnul. Nechal jsem si od veterináře preventivně poslechnout psy, a když řekl, že jsou v perfektní kondici, docela se mi ulevilo. Ten trojboj Janovičky, Šedivák a MS zvládli skvěle. Když přijel Erik z trati, zářili jsme tam jak dvě potřeštěná sluníčka. Oba jsme to zvládli nad rámec svých vlastních očekávání a měli z toho dobrý pocit. A to je důležitější než výsledné umístění. Předávací ceremoniál byl dlouhý v hustém sněžení. Oficiální fotku nemám, ale ten pocit, když hraje česká hymna, jsem si díky prvnímu Zbyňkovi mohl vychutnat. Nakrmili jsme psy a v hustém sněžení připravili pořádnou večeři nejen pro nás. Erik smažil bramboráky a já se staral o pitný režim. Docela se nám ta oslava povedla a s Fajfkovýma pořádně popili. Nakonec jsme skončili u Vrtělů v autě.

V sobotu jsme chtěli vyrazit brzo, ale museli jsme počkat, až se odklidí sníh. Erik mezi tím zprovoznil Pavlovi a Erice auto a s těžkým srdcem je tam nechal, protože alternátor z Čech ještě nedorazil. Díky tomu jsme zvládli ještě poslední starty ve sprintu. Viděli jsme další medaile pro českou výpravu. Asi 11:30 jsme vyrazili zpět do ČR. Nafta ve Francii 1,46€/l a díky zabloudění v Insbrucku 1,2€/l. Celou cestu pršelo, ale naštěstí jsme se vyhnuli Itálii, ze které bychom se díky sněhu ten den nedostali. V Břeclavi jsme byli v neděli ve čtyři ráno, kde jsme vše v rychlosti přeložili a frčeli domů. Finální dojezd domů byl v cca 6:00.