Trend půjčování psů v mushingu

Martina Štěpánková

Já jsem nikdy nepatřila a patřit nebudu k těm, kteří by si půjčovali psy, aby mohli závodit. Dřív to nebylo tak „populární“ jako teď.

Mně už nejde o nějaký mistrovský titul, těch mám dost.  Mně jde o společně strávený čas se psy, který si člověk užívá, maká s nimi a odměnou je pro nás třeba nějaká ta medaile.

Když jsem měla jen Pinkyho, taky se mi stalo, že se zranil týden před mistrovstvím, vše už bylo zaplacené, ale rozhodně jsem neměla potřebu vzít si cizího psa a jet vyhrát. Pro mě .

Ilona Erlebachová

I mě letos zaskočil trend půjčování psů, a to většinou jen s vidinou získání úspěchu a medaile. A to bohužel již od žákovských kategorií.

Je to každého věc a pokud to někoho těší... Pak by se ale tato věc měla vzít v potaz při sestavování nominačních kritérií na MS, aby se nestalo, že se nominuje někdo s vypůjčeným psem, půjčeným pouze za účelem nominace.

Václav Vančura

Se psem, kterého si nenatrénuji a nevypiplám, by mě to netěšilo. Pro mě je úspěch to, že natrénuji psa a on odběhne celou trať. A když vyhrajeme, je to jen třešnička na dortu.

Když si půjčíš psa a trénuješ, tak to ještě beru. Ale půjčují se i psi natrénovaní, a to se mi nelíbí, to už spěje k dostihovému sportu, kdy si majitelé dobrých psů, ale špatní sportovci, začnou najímat žokeje. 

Kryštof Spilka

Kdyby z mushingu měl být třeba olympijský sport, nevyhneme se tomu, že budou chovatelé, trenéři a jezdci. Je to o tocích peněz a o efektivitě. Představte si třeba obrovský kennel Trnkových, tréninkový talent Suchých a třeba lyžaře sprintera Dušana Kožíška (… to se držím při zemi). Kdo z vás by tenhle tým dokázal přetrénovat, přefinancovat a na trati porazit? Kdyby to všichni dělali s láskou ke psům a naplno, co by na tom bylo špatně?

Taky si půjčuji a nemám žádné výčitky. Půjčování musí být promyšlené a musí mít logiku. Nechme to na zodpovědnosti jezdců a jejich majitelů. Jediné, co by bylo nefér, je vyřadit soupeře s půjčenou hvězdou v nominacích a pak jet se svým o mnoho horším psem na MS.

Veronika Navrátilová

Mě vždycky na tomhle sportu lákalo, že na to, aby člověk uspěl víc let po sobě a s více psy, tak musí být dobrý trenér, sportovec, výživář, fyzioterapeut... To je na tom ten kumšt, a proto jsem tento sport začala dělat.

Já prostě moc nevěřím tomu, že člověk, který má natolik velké ambice, že nechá stát doma své psy v aktivním věku a půjčí si jiné, „lepší“, dokáže potom v závodě zkrotit tyto ambice v případě, že pes z nějakého důvodu nepůjde. Nevěřím ani, že člověk, který s těmi psy pravidelně netrénuje, dokáže potom v závodě poznat blížící se přehřátí nebo něco podobného. A to už se pak dostáváme fakt za hranu.

Takže pokud někdo s půjčeným zvířetem odmaká poctivě tréninky, proč ne. Pokud si půjčí psa jen do závodu...  

Marie Ševelová

Ruku na srdce. Skoro každý v této diskuzi si už někdy nějakého psa půjčil, popřípadě psa půjčil někomu jinému. Jeden "nejmenovaný" pes se stal celosvětově známým kvůli tomu, že si ho na závody půjčila "nejmenovaná" biatlonová hvězda. O začátcích mushingu se vypráví, jak se jeden den závodilo ve skijöringu a druhý den se psi půjčili vybranému závodníkovi. Jedna "nejmenovaná" osoba si udělala byznys na tom, že zkazila psa. Aby bylo jasno, já nic z toho neodsuzuji, tak to prostě je, bylo a bude. Najednou se z toho ale dělá drama.

Ať si každý dělá, co chce, pokud je to v rámci pravidel, ne?

Michal Ženíšek

Půjčovači to budou dělat tak jako tak…