Ty děláš ten mushing, co?

Vlastik William Sheldon

Ty děláš ten mushing, co?

Vůbec ne, jen se tak pro radost vozím s pejskama po práci.

Takže nejsi musher?

To fakt nejsem, musher je někdo, kdo jezdí se spřežením, já mám jen dva pejsky.

Tak to je pak teda ten individuální mushing, že jo?

Jo, říkají tomu tak, ale tam se taky necítím doma.

Jak to?

Člověče, každá lidská činnost si dle mého žádá jistou odbornost, znalost, praxi, zkušenosti a výsledky.

A to v individuálním mushingu není?

Není člověče. Tam ti stačí vlastnictví psa a už je z tebe musher.

A to je špatné?

No v poslední době hodně špatné. Největší bitvy se pak neodehrávají na trati, ale na sociálních sítích. Kdekdo, komu ještě hoří vajgl na nádraží vypisuje vyhraněné statusy, aniž bys ho, kdy viděl na mezinárodním závodě, či jinde registroval nějaký jejich výsledek. Sotva to umí držet řídítka a efektivně otočit pedálem, ale protože to dělá tři a půl člověka, tak jim to asi dává falešný pocit důležitosti, přitom na regulérních závodech bez psa potkáš jednoho ze sta. Takoví pak často nabývají zvláštního pocitu, že se můžou k něčemu vyhranit, aniž by znali zevrubně problematiku. Píší se veřejné dopisy, jako by to byl minimálně olympijský sport, veřejné výzvy, ale zcela jim uniká, že tím jen víc prohlubují jámu, ze které už se nikdy nikdo nevyhrabe.

A dá se z toho vůbec vyhrabat?

Samozřejmě. K jednacímu stolu si ovšem musí sednout ti, kterých se to skutečně týká. Chyby byly na všech stranách, ale nevyřeší to ti, co neovládají ani závodní řád, natož interní stanovy klubů a svazu a populisticky na sebe strhávají pozornost.

A na které straně jsi teda ty?

Jsem na svojí straně, vole. Vždy na svojí straně.

A baví tě to vlastně v takovém prostředí?

Blázníš? Tvořím si vlastní prostředí a tu práci se psy miluju stejně jako na začátku. Na tom pár nevědomě konajících bytostí přece nic nemůže změnit.